Revenant

Tentokrát se nebudu pokoušet o další ze svých pseudorecenzí, jen se vám pokusím zprostředkovat mé nadšení z nejsilnějšího kinozážitku za posledních 12 měsíců. Je možná trochu předčasný v půlce ledna prohlásit, že tenhle rok nic lepšího v kině neuvidíte, ale velice bych se divil, kdyby Revenanta tenhle rok ještě něco přebilo. Film sice vstupuje do kin s pořádným hypem, což znamená, že dříve či později narazíte na lidi s potřebou se proti němu vymezovat, ale dát na ně a nejít na to do nějakého pořádného kina by byla obrovská chyba. Revenant je syrový, brutální a vizuálně neskutečně nádherný film, který musíte alespoň jednou vidět na velkém plátně. Bude vám zima, budete trpět, a po filmu budete naprosto vyčerpaní. To co z pohodlí gauče, s hrnkem čaje zachumlaní pod dekou, prostě nezažijete. Navíc jedině na velkém plátně plně vynikne nádherná práce s kamerou čaroděje Lubezkiho, který má naběhnuto na oscarový hattrick.

  

Revenant nám stejně jako Mad Max nebo Gravitace nabízí jednoduchý lineární stokrát vyprávěný příběh ve zcela fenomenálním a novátorském podání. Tyto tři filmy spojuje řemeslná dokonalost, skvělé vizuální efekty, nádherná kamera a především to, že diváka kompletně vtáhnou do děje. Na tyhle filmy nekoukáte, ale prožíváte – efekt, který je v dnešní zábavou přesycené době čím dál těžší vyvolat. Revenant z této trojice vyčnívá svým brutálním naturalismem, který na diváky přenáší primárně nepříjemné pocity bolesti, strachu a chladu. Kamera plynule přechází od majestátních přírodních celků a panoramat po nemilosrdné close-upy, na kterých vidíme každý chlup, strup, škrábanec, slinu. Do akčních sekvencí se nepumpuje napětí dramatickou hudbou nebo frenetickým střihem, ale Iñárritu s Lubezkim dosahují stejného efektu složitými kamerovými jízdami a dlouhými záběry. Vše je navíc točeno v přirozeném světle v reálných digitálně nevylepšovaných lokacích. Po vizuální stránce je to jeden z nejkrásnějších filmů, co jsem viděl, a v tomto ohledu se Revenant může v klidu měřit s filmy takových velikánů jako Terrence Malick, David Lean nebo Wong Kar-Wai.  

Film diváky sice nešetří, pro herce to však musel být skutečný očistec. Leonardo di Caprio přiznal, že to bylo fyzicky nejnáročnější natáčení v jeho kariéře. Světelné podmínky umožňovaly natáčení jen pár hodin denně, což vyžadovalo od celého štábu dokonalou přípravu a soustředěnost. Točilo se i když bylo 20 stupňů pod nulou, část štábu dokonce natáčení kvůli příliš drsným podmínkám opustila. V tomhle ohledu Revenant připomíná proslulý Herzogův film Aguirre, hněv boží, historický velkofilm ze sedmdesátých let o conquistadorech hledajících El Dorado uprostřed amazonské džungle, kde všichni herci byli z těžkých podmínek tak frustrovaní a vyčerpaní, že hlavní hvězda Klaus Kinski několikrát fyzicky napadl režiséra i své kolegy. Di Caprio, který kvůli Revenantovi odmítl hrát Stevea Jobse (což si musel později dost vyčítat, obzvlášť při scénách, kdy je unášen ledovou divokou řekou nebo kdy žvýká syrová bizoní játra) podává v roli legendárního trappera Hugh Glasse naprosto fenomenální výkon. Mlčenlivá výrazově extrémně náročná role je diametrálně odlišná od jeho posledního velkého hitu Vlk z Wall Street, kde vše záleželo na jeho uhlazené výřečnosti. Pokud není Akademie banda sadistickejch trollů a nedá Oscara na truc Fassbenderovi za Stevea Jobse, tak by se měl Leo tentokrát konečně po čtyřech neúspěšných nominacích svého triumfu dočkat (Jakožto herec má aspoň štěstí, že se na jeho oscarové trampoty dělají dobře meme, co ale mají říkat chudáci jako téměř sedmdesátiletý kameraman Roger Deakins, jenž má za sebou 12 neproměněných nominací, letošní za Sicario zatím nepočítaje, nebo filmový skladatel Thomas Newman, který s Deakinsem drží vyrovnané skóre a který byl letos taktéž po třinácté nominován, tentokrát za hudbu ke Spielbergově Mostu špiónů). Perfektní je ve své roli i Tom Hardy, který o něco víc mluví a o něco míň trpí než Di Caprio, a jeho šance proměnit svou nominaci ze nejlepší výkon ve vedlejší roli taky není špatná.

Filmu bývá vyčítáno, že příliš nezvládl svou snahu odpoutat se od syrového naturalismu k přírodnímu mysticismu, o což se snaží ve flashbackových a snových sekvencích, že má pomalejší tempo, nebo že přes svůj naturalismus není dostatečně realistický. Ano, to všechno by samozřejmě filmu vytknout šlo, ale výtky typu, že se film snaží být až moc perfektní, že každý záběr je až moc promyšlený a naaranžovaný, nebo že film postrádá autenticitu, fakt neberu. Můj zážitek, nebo spíš prožitek, nic z toho nijak neovlivnilo, na mém nadšení nijak neubralo. S čistým svědomím můžu říct, že Revenant je prvním filmem, o kterém zde na F&M píšu, kterému dávám plný počet bodů.

Douťasovo doporučení:

Revenant je všechno jen ne oddechový film. Revenant vás vyčerpá, rozkouše, rozsápá a rozseká. Krása.

10/10