pátek 6. listopadu 2015

Spectre

Po relativním úspěchu posledních tří bondovek, které spolu s novým Bondem Danielem Craigem přinesly zajímavý reboot celé série, se od Spectre čekalo hodně. Obzvlášť po veleúspěšném Skyfallu, který všechny namlsal svým překvapivě psychologickým záběrem a nádherným vizuálem. Režie se znovu ujal Sam Mendes, tým scénáristů zůstal stejný, jen za kamerou vystřídal skvělého Rogera Deakinse stejně skvělý Hoyte van Hoytema (Interstellar, Ona). Spectre měl i o něco štědřejší rozpočet než Skyfall, odhaduje se až na neuvěřitelných 250 - 300 milionů dolarů. O to větší bylo moje překvapení, když se ze Spectre vyklubal nejslabší díl celé této craigovské série. Aspoň z mého pohledu.


Ciudad de México, festival Dne mrtvých, Día de los Muertos, ulice plné lidí v maskách kostlivců, makabrózně nazdobené alegorické vozy, a mezi tím vším neuvěřitelně dlouhý tracking shot, který se postupně přiblíží k zamaskovanému Bondovi, sleduje ho cestou do hotelu, ven oknem až na střechu jednoho domu, odkud musí zlikvidovat dva nebezpečné teroristy (tento kompozičně a technicky neuvěřitelně obtížný záběr připomíná slavný úvod Doteku zla Orsona Wellese, který se shodou okolností odehrává také v Mexiku). Bohužel u Spectre jde o učebnicový příklad předčasného filmového orgasmu, který nastolí taková očekávání, kterým zbytek filmu nemůže dostát. Tradiční úvodní znělka je tentokrát hudebně dost nevýrazná, za to její grafická stránka, které dominují černé chobotnice, spolehlivě vyvolá pobavený úšklebek u každého, kdo je alespoň rudimentárně obeznámen s fenoménem japonských animovaných pohádek pro dospělé.

Nové sloučení tajných služeb MI6 a MI5 vede ke zrušení 00 programu, který má být nahrazen masivním civilním sledováním a bezpilotními letouny. M je nyní oficiálně podřízen C a Bond, který je na stopě organizaci, která spojuje padouchy ze všech předešlých dílů, tak musí jednat na vlastní pěst. Spectre má všechny ingredience tradičních bondovek – jako exotické lokace tentokrát posloužily krom Mexika ještě rakouské Alpy, ulice Říma a marocká poušť, nechybí ani honičky v rychlých nablýskaných autech, letadlech a vrtulnících, a tolik nesmyslných výbuchů, o kterých se Michaelu Bayovi nezdálo ani v jeho nejvlhčích snech. Všechny lokace honiček a přestřelek jsou navíc podezřele prázdné (s výjímkou úvodní předtitulkové scény), všichni chodci, auta, a ostatní civilisté jsou ze záběrů vystříháni s chirurgickou přesností.


Monica Bellucci, která slibovala revoluci v Bondově výběru sexuálních partnerek, se filmem pouze mihne, a to že ji Bond zanechá ve smrtelném nebezpečí, se nijak dál neřeší. Stejně už nemá do hrobu daleko, tak proč si přidělávat vrásky, že? Raději vyměnit za o 20 let mladší model - Léa Seydoux, známá lesbička z francouzského filmu Život Adele, neváhá kvůli Bondovi přehodnotit svoji sexuální identitu. S její pomocí konečně vystopuje hlavního zlosyna, kterého si s gustem zahrál Christoph Waltz. Jeho geniálně škodolibé kreaci ale podráží nohy scénář a nedostatečná motivace, a zcela zásadní odhalení, ke kterému dojde při závěrečné konfrontaci, vyšumí do ztracena. Což je veliká škoda, obzvlášť proto, že se k němu směřovalo celé čtyři filmy. Navíc když si už říkáte, že by to mohlo celé skončit, tak je film uměle nastaven o dalších 20 minut, ve kterých filmaři potřebovali utratit pár zbylých milionů a spotřebovat zásoby výbušnin, aut a vrtulníků.

Po relativně střízlivých motivací padouchů předešlých tří bondovek, se na scénu opět vrací typ megalomanského superpadoucha, který se tentokrát nesnaží o nic menšího, než o získání přístupu ke všem informacím a sledováním tajných služeb hned devíti světových mocností. Zatímco Waltz je jako padouch výborný, tak jeho postava není tak zajímavá jako třeba Šifra z Casino Royale nebo Silva ze Skyfallu, jejichž motivace byly mnohem uvěřitelnější a psychologie propracovanější. Nový Bond i dost trpí ztrátou mateřské Judi Dench. Ralph Fiennes je sice sympaťák, ale starou dobrou M s jejím suchým britským humorem nahradit nedokáže.  


Celý děj filmu je v podstatě velmi podobný nejnovější Mission: Impossible – Rogue Nation. Ethan Hunt je na stopě všemocnému Syndikátu, Bond všemocné Spektře. V obou teroristických organizacích vystupují přeběhlí agenti. Jak Hunt tak Bond musí operovat bez svého zázemí, neboť jejich domovské jednotky se byrokraté snaží pro těžkou kontrolovatelnost zrušit. A aby toho nebylo málo, tak si oba filmy dokonce vybraly stejné lokace! Rakousko, Maroko, Londýn. Shoda náhod? Nebo konspirace filmových studií, které se nám snaží prodat dvakrát to samé? Doufám, že nikdo z MGM nebo z Paramount Pictures nečtou můj blog, nebo jsem mrtvej Douťas.

Douťasovo doporučení:
I přes veškeré mé výhrady a nedokonalosti plynoucí ze srovnání s předchozími díly (které jsem si nedávno všechny pustil, takže je mám ve velmi čerstvé paměti), je Spectre luxusní popcornová kinozábava, obzvláště v parádně ozvučeném IMAX sále. Zároveň i oceňuji, že se producenti podrželi bondovského old-schoolu a nenatočili film ve 3D. Nalejt 300 mega do filmu bez 3D (dražší 3D projekce bývají zárukou větších tržeb), to už chce mít pořádný koule. Pokud Craig dostojí svým slovům a další pokračování natáčet nebude, tak je třeba uznat, že i přes průměrnější zakončení nechal svému nástupci laťku hodně vysoko. 

6/10


Žádné komentáře:

Okomentovat