neděle 19. dubna 2015

Píseň moře

Na animované filmy moc často nechodím, ale když jsem viděl, že distributor pustil film do kin i v původní otitulkované verzi, tak jsem si řekl, že tentokrát udělám výjimku. Navíc mě i zajímalo, čím tento irský animák okouzlil americkou Akademii, od které dostal oscarovou nominaci. Už když jsem přišel do skoro prázdného kinosálu (kde se nás nakonec sešlo jen pět),  tak jsem tušil, že půjde o super film. Z vlastní zkušenosti jsem v tomhle vypozoroval smutnou nepřímou úměru - čím lepší film, tím prázdnější kino. A ani tentokrát mě můj odhad nezklamal. Píseň moře je jeden z nejkrásnějších animovaných filmů, který jsem v poslední době viděl.



Příběh je krásně čistý a jednoduchý, na pomezí pohádky, legendy nebo mýtického vyprávění. Nenajdete tu žádné popkulturní odkazy ani žádné vtípky určené dospělým, kterých je od dob prvního Shreka ve všech animácích plno. Ale za to tu najdete nádherně čisté a silné emoce, které, když se do filmu ponoříte, vámi úplně prostoupí, až ucítíte příjemné šimrání v zátylku a výraz se vám nevědomky změní v takový ten debilní blažený úsměv, kterého se nemůžete zbavit ani po filmu. 

Film je o dvou sourozencích, Benovi a jeho mladší sestřičce Saoirse, kteří šťastně vyrůstají na malém ostrůvku u břehů Irska se svým otcem, strážcem majáku (kterého v originálním znění namluvil skvělý Brendon Gleeson). Jednoho dne se ukáže, že Saoirse je poslední tulení vílou Selkie, která jako jediná může svou písní vysvobodit všechny pohádkové bytosti, které zlá čarodějnice Macha proměnila v kámen. Děti se tak musí společně vydat na dobrodružnou cestu, čelit nástráhám čarodějnice, a najít kouzelný tulení kožíšek, pomocí kterého může malá Saoirse nabýt své pravé podoby a zazpívat Píseň moře. 

Způsob, jakým je zakomponována do vyprávění keltská mytologie a místní legendy, mi v lecčem připomnělo Mijazakiho Princeznu Mononoke nebo Cestu do Fantazie, ačkoliv úroveň animace samozřejmě nedosahuje kvalit těchto velkorozpočtových Ghibli filmů. Přesto má své nazeměnitelné kouzlo. Jednoduchá ruční animace na nádherně prokreslených převážně statických pozadích je zkrátka úchvatná a daleko originálnější než 3D animace velkých amerických studií, které jsou jak přes kopírák. Barvy jsou správně uměřené, tónované lehce do šediva, čímž skvěle vystihují atmosféru věčně deštivého Irska. 

Dabovanou verzi jsem sice neviděl, ale už z principu bych vám doporučil otitulkovanou verzi v originálním znění. Ve filmu je plno krásných písní, zpívaných jak v angličtině tak v irském Gaelic, a byla by škoda slyšet je jen v přezpívané verzi. Celý soundtrack je nádherný, plný tradičních irských melodií a písní, a skvěle doplňuje dění na plátně. Navíc když půjdete na originální verzi, tak uslyšíte, jak se vyslovuje jméno Saoirse (což je mimochodem jméno jedné z mých oblíbených hereček, něžňounké Saoirse Ronan), s jehož výslovností jsem vždycky zápasil. 

Douťasovo doporučení:
Píseň moře můžu s klidným svědomím doporučit každému. Nazaručuji, že z toho budete stejně nadšení jako já, ale zklamaní byste rozhodně být neměli. 

9/10

Žádné komentáře:

Okomentovat